"I'm not okay (I promise)"

28. ledna 2014 v 19:53 | Wolfi |  Fan Fiction
Je ráno, slunce jasně blýská a nese na trávu své zlatavé paprsky. Je chladno a od úst mi proudí obláčky páry. Na sobě se mi lepí maskáčové kalhoty, černozelená mikina a přes rameno mi visí černá pistole. Sice je jenom s plastu a nabitá bílými kuličky, ale i tak je s ní zábava. Jsem rád, že si s kluky zase po dlouhé době zastřílíme, už mě to chybělo. Připadám si jako bych se vrátil do teenagerského věku.


Podívám se na hodiny, je deset. Měli tady být už před patnácti minutami, to jsou celý oni.
Když už ztrácím naději, že nikdo nepřijde s vedlejší ulice uslyším hlasitý smích. Usměji se a v duchu si povyskočím. Náhle se z ulice objeví Ray, Miky a Gee. Pohledem je přejedu, jsou jako stádo volů, ale patřím k nim a mám je ráda. Možná, že k někomu něco víc.
Proberu se zpátky do reality a zhluboka se nadechnu.
"No konečně, vám to teda trvalo."
"Co meleš vždyť jsme tu včas." Odsekne Gerard.
"Tak jasně hlavně, že jsem tu měli být před patnácti minutami." Vypláznu na něj jazyk a ruce si strčím do kapes. Začínám mi být pěkná zima, když jsem tu tak dlouho stála.
"Tak sorry." Omluví se.
"Jak dlouho se tu budete ještě hádat, chtěl bych si ještě zahrát." Řekne Mike. Hodím po něm vražedný pohled. Jako bych za všechno mohl já. Po chvilce všichni konečně vyrazíme směrem k lesu. Jenže blbý je, že jeho začátek ohraničuje plot. Batoh hodím na druhou stranu, chytnu se za konec drátu a vyhoupnu se nahoru. Plot je naštěstí dostatečně široký, takže mě udrží. Přehoupnu se na druhou stranu a dopadnu na zem. Kluci stojí na druhé straně a jenom čumí s otevřenou pusou.
"Co je?" Ušklíbnu se na ně. " A pohněte si, nechci na vás čekat do večera." Zakřičím na ně a dál vykračuji k našemu místu na hru. S každým náročným krokem se moje svaly napínají a zase uvolňují. Dech se mi zrychluje a horká krev mi proudí po těle. Přelezu poslední spadlý strom a ocitnu se na malé mýtině, která je posetá pár keři a kamením. Nejlepší místo na hru.
Po chvilce mě kluci konečně doženou. Tváře mají červené zvlášť Gee, musím se usmát jeho tváře mají stejnou barvu jako jeho vlasy.
"Vám to teda trvalo." Dobírám si je.
"Haha, moc vtipný." Řekne Ray. Vypláznu na ně jazyk, sednu si na zem a začnu hledat v batohu sáček s kuličkami. Potom je nastrkám do pistole, kluci udělají totéž. Převléknu se do teplejší bundy a obléknu si terén. Většinou moc dobrý skrýše nenajdu, jenom nějaký ten větší kámen či keř. Náhle uslyším výstřel a spoustu sprostých slov. Podle hlasu poznám, že se jedná o Gerarda s Mikem. Co nejrychleji se rozběhnu za nimi. Spatřím jak jsou všude rozsypané kuličky, Raya jak se hlasitě směje a Geeho s Mikem jak se perou.
"Co se stalo?" Zeptám se Raya.
"Gerard omylem rozsypal Mikeovi kuličky a jak ho znáš trošku se rozčílil." Vzdychnu a protočím oči, podívám se na ně. Vím většinou ho to hned přejde, ale začínám mít strach. Mike se přiblíží k Gerardovi a praštím ho do nosu. Vyjeknu, musím je zastavit, nebo si něco udělají. Vletím přímo mezi ně a snažím se je od sebe odtáhnou, ale moc mi to nejde mají mnohem větší sílu, zvlášť o proti mě jsou mnohem vyšší.
"Hej notak, nechtě toho." Zařvu.
"Drž hubu Franku, za tohle zaplatí." Křikne Mike. Zpražím ho tím nejďábelštím pohledem.
"Budu až ty toho necháš."
"Franku, drž se dál, tohle je jenom mezi mnou a Mikem." Řekne Gerard. Tak to ani náhodou, ještě se něco stane.
Jenže než stačím něco udělat, Mike mě chytne a svou silou mě prudce hodí na zem. Když se chci zvednout, projede mnou ostrá bolest v zápěstí. Kruci, že jsem se na ně měl vysrat. Když se podivám na ně, Mike se chystá dát Gerardovi další ránu, ale něž to udělá, Gee zajede rukou do kapsy a z ní vytáhne opravdickou nabitou pistoli. Zamíří přímo na Mikea.
"Gee, co to děláš, polož tu zbraň." Řekne se strachem ve tváří.
"Drž hubu Miku nebo střelím!" Křikne Gerard.
"Gee, co to děláš?" Nejradši bych mu tu zbraň vytrhla z ruky, ale zamíří na mě. Ustoupím, mráz mi běhá po zádech. "No tak Gerarde, neblbni." Můj hlas se chvěje.
"No tak Gee, polož tu zbraň." Řeknou za ráz Mike a Ray.
"Držte huby a vypadněte, je si zavoláte poldy tak střelím Franka." Křikne. Strnu, mrknu na kluky, aby ho poslechli a odešli. Nechci ho nějak zbytečně provokovat.
Kluci se otočí a bleskurychle zdrhnou. Náhle se tu rozmístí ticho, jdou slyšet jenom moje a gerardovi výdechy. Třesou se mi ruky i nohy, mám pocit, že za chvíli omdlím. Zhluboka se nadechnu a stoupnu si před něho. Gee sebou trhne a zamíří mi na hrudník.
"Stůj nebo střelím." Řekne výhružně.
"Fajn, tak si střel." Nevím proč jsem to řekl, už zase mi mozek moc nepřemýšlí. Jenže to nejde přemýšlet, když se na něj díváte i když mě chce zabít.
Sklopím hlavu a zavřu oči. Čekám na výstřel na bolest, která mi projede hrudníkem přímo do srdce. Do srdce, které vždycky bude milovat jeho.
Jenže se nic neděje, jenom slyším nepravidelný tlukot mého srdce. Podívám se mu do očí, dneska je má víc do hněda, nikdy nevím je si jsou zelené nebo hnědé, vždycky se mu to střídá. Položím mu ruku hrudník, cítím jak se při každém nádechu zvedá a zase klesá.
"Ještě něž mě zastřelíš, měl bys něco vědět." V hlavě si to nějak poskládám, zhluboka se nadechnu a spustím. "Víš, vždycky jsi pro mě byl nejlepší kamarád, pomáhal si mi v nejhorším a tak, ale poslední dobou, když jsem tě viděl, jako by se můj svět obrátil vzhůru nohama. Tvůj neodolatelný úsměv, tvé oči vždycky mě pak kvůli tomu lítají motýlci v břichu. Víš Gee... já tě miluji." Tak a je to venku. Ztuhne, spatřím jak se mu třepe ruka. Teď už mi je všechno jedno. Rukou mu přejedu po tvářích a přitáhnu si jeho obličej k sobě a spojím naše rty. Tlak na mé hrudi povolí. Chytne mě za pas a přitáhni si mě k sobě. Dlaněmi mu přejíždím po páteři a lopatkách.
"Moc se omlouvám, prvně jsem se chtěl zastřelit kvůli tobě, ale." Ztuhnu, když zjistím, že se chtěl prvně zastřelit.
"Gee... ani o tom nemluv, co bych dělal kdyby ses..." Ani to nevyslovím. Přitisknu si ho k sobě.
Slunce se schová za mraky a na zem začnou padat kapky deště. Nejradši bych tu v jeho obětí zůstal navždycky, ale nejde to. Nevím jak to bude dál, nemám žádnou představu o našem vztahu.

Budu to muset asi nechat na osudu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama