Better than world

4. ledna 2014 v 13:57 | Wolfi |  Fan Fiction
Otevřu dveře a pohltí mě známa, sladká vůně čerstvých pizz. Sice je to malinký obchod uprostřed obrovského Londýna, ale za to tady dělají nejlepší pizzy na světě. Miluji to tady chodím tu snad každý týden. Sednu si na známou židli u okna a vybalím si učebnice na stůl. Po chvilce uslyším kroky a pak obličej usmívající se Kate.
"Ahoj Brynn, tak co si dáš?"
"Ahoj, jako obvykle, ale tentokrát k tomu obří hrnek kafe. Dneska toho mám fůru na učení.
"Dobře za chvíli to bude." Usměje a odejde za roh místnosti. Po chvilce uslyším hučení strojů na pizzu. Mrknu na okno a spatřím, že venku začalo pěkně chumelit. Obří sněhové vločky se dokonce lepí na sklo okna. Z toho mě zamrazí v zádech, venku bude určitě pěkná zima.


Do rukou si vezmu propisku a papír. Před sebe si dám učebnici a nalistuji potřebnou stránku. Za tři dny jsou Vánoce a ona nám musí dát ještě úkoly. Jak já ji nesnáším. Zakroutím očima a začnu psát. V hlavě se mi to množí různými slovy, ale ani jedno nepoužiji. Mám pocit, že mi snad za chvíli praskne hlava. Naštěstí mě zachrání Kate, která nese moji oblíbenou pizzu.
"Tak tady to je. Šunková, jako obvykle doufám, že bude chutnat."
"To se nemusíš ani ptát to je snad jasné. Ty máš vždycky nejlepší pizzy na světě."
Spatřím, že se usmála. Poté, co odešla jsem se zase začala věnovat svému učení, ale tentokrát u s moji pizzou. Vychutnávala jsem snad každé sousto. Musela jsem se usmát, už zbývá jenom tři příklady a mám to hotový. Postavím se a chci dojít k automatu na kafe. Už mi zase došlo, ale vyruší mě zvonek od dveří. Normálně bych to ignorovala, ale dneska jsem se musela otočit. Ve dveřích stál vysoký blonďák s krásnými modrými oči. Nemohla jsem se odtrhnout. Všimne jsi mě a usmál se. No do háje, ten úsměv, ale no tak Brynn, ovládej se.
Odvrátím pohled a konečně si naliji to kafe, které teď bezpodmínečně potřebuji. Zasednu znovu ke svému stolu a věnuji se poslednímu příkladu. Jenže mi to na potvoru vůbec nejde vyřešit, mé myšlenky se pořád vracejí k tomu klukovi. Zajímalo by mě kdo to je, protože mi někoho silně připomíná. Jedním okem na něj mrknu, sedí u stolu a něco si čte. Můj pohled zamíří na jeho rty, ale hned se zase odvrátí. Nesmí mě vidět, že na něj čumím.
Hm... zajímalo by mě jak asi líbá? Panebože Brynn, prober se, na co kruci myslíš. Měla bych odejít.
Sbalím si všechny věci do kabele a obleču si na sebe svůj kabátek. Z kapsy si vytáhnu peněženku a zajdu za Kate.
"No nic, už musím jít, zítra zase přijdu."
"Budu moc ráda, měj se hezky." Usměji se na ni a odejdu s obchodu. Jen co vyjdu, mě po pár krocích někdo chytne za ruku. Otočím se a jsem překvapena, je to ten kluk.
".... Co to děláš?" Zeptám se ho. Spatřím v jeho výrazu nervozitu.
"No... já jenom, promiň. Nechtěla bys ses projít?" Usměje.
"Jo, proč ne. A mohl bys mě pustit?" Řeknu a taky se usměji.
"Jo, promiň." Pustí mě a já pocítím chladný vzduch na mé paži. Chvíli se jen mlčky procházíme, ale když dojdeme na úpatí jednoho kopečku, tak to ticho přeruším.
"Jak se jmenuješ?" Zeptám se ho.
"Niall a ty?" Já věděla, že mi někoho připomíná, ale ptát se ho na to nebudu.
"Brynn."
"Pěkné jméno a kde bydlíš?" Posadí se na lavičku a čeká až si sednu taky, ale nesednu je moc studená, takže stojím dál.
"Pár bloků odtuď." Přikývne, ale dál na mě nechápavě civí. "Co je?" Zeptám se ho s náznakem úsměvu.
"No, proč si nesedneš?"
"Je moc studená." Protočí oči a rukama naznačí ať si mu sednu na klín. "Ne to je dobrý, postojím." Ale ho to neodradí. Chytne mě za pas a stáhne mě na svůj klín. No není to tak špatný, stejně mě bolí trochu nohy. Ucítím jak mi ruce obtočí kolem pasu a hlavu si zaboří do mého kabátku. Najednou mám takový divný pocit ve svém břiše, jakoby mi tam lítalo milion motýlků. Ale najevo nic neprojevím.
"Nějak nám zamrzla konverzace." Řekne Niall a já ucítím jeho teplý dech na krku. Už do nevydržím, nevím jak, ale nějakým způsobem mě znervózňuje. Vymaním se z jeho sevření a znovu se postavím.
"Hele, ráda jsem tě poznala, ale budu už muset jít." Usměji se a vykročím směrem k mému domu. Jenže mě podklouzne noha na ledě a já spadnu, ale něčí ruka mě včas chytne. Je to Niall, pevně mě chytne a co nejjemněji mě postaví znovu na zem. Podívám se mu do jeho očích. Má je modré jako nebe poseté stovkami hvězd. Nestačím ani zalapat po dechu, když své rty přitiskne na ty mé. Najednou se ve mě rozbouří vášeň. Dlaněmi mu vjedu do jeho hustých blonďatých vlasů, které mu září pod náporem světla. Líbá mě hladově a nenasytně jako drogu. Mám pocit jako bych na všechno zapomněla, existuje jenom, nikdo jiný. Pocítím jak jeho prsty přejíždí po mých zad. Kéž by to tak bylo na furt, ale není. Po chvilce se odtáhne a vzájemně se díváme do očí.
"Brynn... já tě miluji." Ztuhnu. On to vážně řekl. Usměji se a znovu ho políbím.
"Já tebe taky." Řeknu mu mezi polibky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama