Říjen 2013

15-ti denní projekt

31. října 2013 v 16:37 | Lucka |  15-ti denní projekt
Ahoj :)
Přemýšlela jsem, jak trochu zvednout počet vydaných článků za za měsíc, protože se docela bojím, že to začne postupně klesat. No, nakonec jsem se rozhodla opět otevřít nějaký projekt a to konkrétně 15-ti denní projekt, který jsem si tentokrát sestavila já sama.

1. den - Místo, kde bych chtěla zůstat až do smrti.
2. den - Kdo bych byla, kdybych byla někdo (kdokoliv) jiný.
3. den - Jak si představuji svou smrt.
4. den - Kam bych se vydala, kdybych měla stroj času.
5. den - Kdybych měla nějakou dobu žít v jakékoliv knize, která by to byla?
6. den - Moje nejoblíbenější pohádka z dětství.
7. den - Kdybych mohla mít nějakou superschopnost, jaká by to byla?
8. den - Co je po smrti?
9. den - Jedna šílená věc, kterou toužím udělat.
10. den - Kdyby měl být za 48 hodin konec světa, co bych dělala?
11. den - Jak bych zhrnula poslední rok svého života.
12. den - Bez čeho nevycházím z domu.
13. den - Kdybych měla tři přání, co bych si přála?
14. den - Nejkrásnější narozeninový dárek, co jsem kdy dostala a jaký bych dostat chtěla.
15. den - První věc, na kterou ráno myslím, když se probudím.


Můj vysvlečenej deník Johany Rubínové

30. října 2013 v 18:39 | Lucka |  Recenze

Můj vysvlečenej deník

Johana Rubínová
Anotace: Je příjemný objevovat sex - dokud do pokoje nevtrhne táta. Je opojný vychutnávat si první velkou lásku - dokud neskončí nešťastně. Je užitečný mít kámoše, kterej ti vždycky rád ubalí špeka - dokud se ti nerozjedou depky. Je vzrušující pohrávat si s myšlenkou, jestli by nebylo lepší nebejt - dokud si tě nevezmou do parády doktoři. Je skvělý mít kámošku, který můžeš všechno říct - dokud tě nepodrazí. A je úžasný mít svoje velký tajemství - dokud se kolem tebe neprojde smrt.

One way or another | 4. část

29. října 2013 v 20:43 | Wolfi |  One way or another

Všechno je bílé - zdi, židle, okna. Jako by mě ta barva pronásledovala.
Kolem zápěstí mám omotanou látku. Celé mé tělo má plno škrábánců ale jinak jsem vyvázl bez žádného vážného zranění. Vzdychnu. Bože, co jsem to udělal? Na včerejší noc si moc nepamatuju, jenom záblesky světel a troubení aut. Jasně, autonehoda. Zavinil jsem ji - proč jsem jel na mol autem?!

We Created A Monster | 2. Runaway Train (1/3)

28. října 2013 v 7:24 | Lucka |  We Created A Monster

Poprvé jsem z domu utekla, když mi bylo sedm.
Vlastně to nebyl útěk. Byla to jen cesta - pryč od všeho, co mi připadalo uzavřené a nelogické. Jela jsem autobusem na nádraží. Seděla jsem úplně sama mezi všemi těmi cizími lidmi a pořád dokola se mi honilo hlavou: Já už se domů nikdy nevrátím. Už mě tady nikdy nikdo nenajde.
Líbilo se mi to. Svoboda. Volnost. Křídla z duhy, který upadnou, když zkoušíte lítat, ale vženou vám krev do tváří a slunce do duše. Já potřebuju slunce.

*Video*

27. října 2013 v 21:38 | Lucka |  Naše tvorba
Ahoj :)
Dnes jsem kromě dělání spousty dalších věcí zasedla k Windows Live Movie Makeru, abych posvítila na zoubek jedné písničce, která mě hned na první poslech nejdřív zvedla ze židle a pak odhodila na zem a úplně mě uhranula :D
No, ale protože jsem samozřejmě expert jako... no, nikdo prostě není takový expert jako já, tak samozřejmě nemám nejmenší tušení, jak se song jmenuje, nebo kdo ho zpívá.
Naštěstí existuje youtube-mp3.org(nebo tak nějak), odkud se mi povedlo písničku stáhnout a následně v Movie Makeru upravit do použitelné podoby.


Kiss you

27. října 2013 v 15:09 | Wolfi |  Povídky

Sedím v lavici a okousuju tužku. Ve třídě je hrobové ticho, všichni píšou, jenom já sedím a tupě koukám z okna. Dneska vůbec nemám náladu na přemýšlení. Jako by se za celou noc vypařila někam pryč. Když tak koukám, venku začalo sněžit už bylo na čase, vždyť je už půlka listopadu.
Všichni se otočili tvářemi směrem k oknu a pokřikovali, že sněží. Všechny sjedu pohledem a zastavím se u Drummera.

One way or another | 3. část

27. října 2013 v 7:36 | Wolfi |  One way or another


Otevřu oči. Všude bílo... je to snad sníh? Předkloním se a sáhnu si na bílou hmotu. Očekávala bych, že sníh bude studený jako led, ale tohle je opak - je teplý, měkký a hlavě tak hebký. Nejradši, bych si do něj lehla. Usměji se.
Odkloním se a po špičkách našlapuji na zářivé objemné mráčky. Při každém kroku je zalechtají na prstech. Po pár minutách se zastavím a rozhlédnu se kolem sebe. Nikde nikdo. Kde to vlastně jsem?

RECENZE: Ticho

26. října 2013 v 15:42 | Wolfi |  Recenze

Ticho

Becca Fitzpatricková

Anotace: Nedorozumění mezi Patchem a Norou je zažehnáno. Společně překonali tajemství svázaná s Patchovou temnou minulostí, smířili dva dosud nesmiřitelné světy a čelili bolestným zkouškám víry a naděje, to vše pro lásku, která má sílu překonat hranice mezi nebem a zemí. Patch a Nora, vyzbrojeni pouze svou bezpodmínečnou důvěrou v toho druhého, se vrhají do zoufalého boje a pokoušejí se zastavit zločince, který má moc navždy zničit vše, o co se snažili, dokonce i jejich vzájemnou lásku.

We Created A Monster | 1. We Created A monster (2/2)

26. října 2013 v 12:00 | Lucka |  We Created A Monster
Daphne vždycky hrála na klavír. Tak nějak odjakživa. Pamatuju si, jak mi hrála k desátým narozeninám a máma se samou hrdostí rozbrečela. Pamatuju si, jak každý večer trénovala celé hodiny, úplně ponořená do těch tónů, které pro mě neměly nejmenší smysl. Pamatuju si, jak na mě v sobotu ráno volala, ať si ji jdu poslechnout. A já šla. I když jsem tomu nerozuměla, i když jsem tomu vlastně vůbec nechtěla rozumět.

We Created A Monster | 1. We Created A monster (1/2)

25. října 2013 v 18:59 | Lucka |  We Created A Monster
Na ten den, kdy Daphne málem umřela nikdy nezapomenu. Ne, ten den, kdy jsem Daphe málem zabila, na ten den nesmím zapomenout.
Dneska jsou to čtyři roky.
A pořád je to stejné. Proč pořád nemůžu dýchat, když na to myslím?
Myslím na to pořád...

Rozhovor s Rutou Sepetisovou

24. října 2013 v 15:16 | Lucka |  Co mě zaujalo - články, tipy, informace, které neujsou má práce
Pokud jste četli, nebo alespoň slyšeli o nové knize V šedých tónech, pak by vás určitě mohl zaujmout rozhovor s jeho autorkou Rutou Sepetisovou, který dnes vyšel na stránkách Albatrosu :)

"Nakladatelství CooBoo vydalo celosvětově úspěšnou prvotinu Ruty Sepetysové V šedých tónech. Autorka se knihou dotýká tématu pohlcení Litvy Sovětským svazem a jejím úplným vymazáním ze všech map v roce 1941. Líčí příběh patnáctileté Liny a její rodiny, odsouzené k deportaci do pracovních táborů na Sibiři. Kniha vyšla ve 43 zemích, vzbudila ve světě obrovský ohlas a pyšní se řadou kladných recenzí. Autorka obdržela Litevský řád i desítky dalších ocenění. Sepetysová napsala velmi temnou a smutnou knihu, která vás vezme za srdce a přinutí vás přemýšlet o tom, jakou cenu má vlastně lidský život. Vycházela přitom ze skutečných příběhů pamětníků, kteří přežili stalinské hrůzy.
Karolina Medková (odpovědná redaktorka knihy) a Petr Eliáš (překladatel) pro vás autorku vyzpovídali na berlínském literárním festivalu, 5. 9. 2013"

Rozhovor k přečtení tady :)


... a změní se vůbec něco? (tímhle článkem jen těžko)

21. října 2013 v 14:13 | Lucka |  K tématu týdne
Jsem malá holka. Jak mám sakra psát něco o volbách, aniž bych zněla jako totální pako?
Vím, že asi každej člověk má na věci svůj názor. I já ho mám, jen si jím v mnoha ohledech prostě nejsem moc jistá, protože , jak se to tak říká - život mi prostě ještě nedal dost na prdel, abych mohla někomu cpát svoje moudra. Nemluvě o tom, že moje moudra nejsou zrovna moc chytrý...


A tak mi unikají...

19. října 2013 v 9:03 | Lucka |  Recenze

A tak mi unikají...

Beth Revisová

Anotace: Tak se jmenuje e-novela, která se odehrává na Universu před tím, než se Amy Martinová probudí a Syn přebere vedení. Popisuje život v Nemocnici během Otcovy vlády. Hlavní roli tu hrají především na postavy, které byly v příběhu v pozadí. Ale nepřijdete ani o Harleyho, Oriona nebo Victrii.
Vzpomínáte si na dívku, co očkovala králíky? Jmenuje se Seléné a dříve byla zpěvačkou žijící na vesmírné lodi, kde se oceňují jenom dovednosti nutné k přežití. Místo obvyklých přednášek o fyzice se má spolu se svými kamarády "blázny" naučit důležitosti umění. Od Kronikáře. Od Oriona. Její úkol ji spojí s mladým sochařem Luthorem a jejich nebezpečný románek dokáže, jak jen může být život děsivý, když jste uvězněni na vesmírné lodi pod vládou bezcitného diktátora.

Nick a Norah: Až do ochraptění

18. října 2013 v 16:39 | Lucka |  Recenze

Anotace: "Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?" ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.
Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku. A najdete v ní všechno - zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest. A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.

One way or another | 2. část

17. října 2013 v 20:26 | Wolfi |  One way or another

Naliju do sebe poslední skleničku whisky a namáhavě se zvednu. Před chvílí byla hrozná sranda, ale jakoby se vytratila a nahradila ji ukrutná bolest hlavy. Barmanovi hodím drobný za skleničku a vyrážím ke dveřím ven.
Všude je slyšet hudba, až se mi z toho začnou dělat halucinace. Neměl jsem tolik pít. Horká krev mi proudí tělem, až mi z toho je teplo. Pot mi stéká po mých tmavě hnědých vlasech a tvářích. Když se chvíli pečlivě nesoustředím na cestu, vrazím do houfu lidí a málem hodím držku. Zastavím, snažím se najít rovnováhu, ale marně. Bolest hlavy nepřestala, spíš naopak, je ještě silnější.

I'm Yours

16. října 2013 v 20:13 | Lucka |  Fan Fiction
Zdravím :) Dnešní povídkou I'm Yours jsem se rozhodla zavést nový zvyk (tradice je blbé slovo, co?), napsat ke každé povídce pár slov úvodem a tak...
Takže - dnešní povídku jsem psala dá se říct na přání Wolfi, i když to není úplně přesné, protože se to nakonec nevyvrbilo tak, jak jsem chtěla. Když to napíšu hodně nadneseně, dá se říct že se jedná o 1D fan fiction - no, s FFkama ale nemám moc zkušeností a tuhle skupinu neposlouchám, pouze tenhle příběh měl být o jednom ze zpěváků. Každopádně jsem se do toho odvážně pustila a vylezlo to, co vylezlo :)
Ano je to slaďárna :D


Zrcadlo se zamlžilo pod mým horkým dechem a odraz mého já mi zmizel z očí. Konečně.
Možná proto, že se nepoznávám. Že to nejsem já. Rozzuřeně jsem setřala vlhký mlžný opar a znovu zahlédla svoji tvář. Po bledých tvářích mi naskákaly rudé fleky, na popraskaných rtech se mi usadil pohrdavý úsměv, který ale patří zas a znova jenom mě. Bylo vidět, že jsem brečela. A to mě naštve ještě víc.

One way or another | 1. část

16. října 2013 v 8:53 | Wolfi |  One way or another

S hlasitým vyzváněním mého mobilu se proberu.
"Kruci," zakleju. Poslepu nahmatám mobil na poličce a kouknu na displej. Šest hodin, zaupím. Hodím telefon na hromadu mého oblečení a schovám hlavu do měkkého polštáře.
Stejně budu muset vstát, za dvě hodiny odjíždíme do Londýna. V duchu se usměji - nejvtipnější je, že jsem se ještě nesbalila a máma mě zabije. Kašlu na to. Zabalím se do teplých peřin a zavřu víčka. Pomalu usínám, ale po chvilce mě probudí mamin křik.

Everytime

15. října 2013 v 17:38 | Lucka |  Povídky

Už zase na mě čeká. Houpe se na židli a směje se od ucha k uchu a má ten nejšílenější úsměv, co bych kdy dokázal vymyslet. Vypadá jako krvavá rána, jako díra do samotného pekla, jako konec světa.
"Ahoj, Rocku," zamává na mě a přestane se houpat. Nedočkavě se nakloní dopředu, nakrčí obočí do grimasy, kterou už tak dobře znám. V černých očích bez duhovek se mu blýská jako na nebi před bouřkou. Těšil se, až se zase uvidíme. Stejně jako já počítal dny, kdy jsme tu takhle seděli naposledy a on k ústům tisknnul cigaretu, kterou jsem mu tolik záviděl.