Září 2013

Jsem introvert?

30. září 2013 v 16:55 | Lucka |  K tématu týdne
Přijde mi docela zvláštní, že většina lidí považuje introverta za někoho, kdo nesnáší společnost lidí, je uzavřený do sebe a když to hodně přeženu, tak vlastně ani neumí komunikovat.
No, podle mého názoru jde o to, kým se cítíme být a kdy se cítíme dobře a kdy se cítíme hůř. Introvert není člověk, který neumí být s lidmi a rozhodně to neznamená, že kolem sebe lidi nepotřebuje. Možná jde spíš o to, jak uvažujeme, co nám pomáhá se cítit dobře, v jaké společnosti se umíme uvolnit a jak fungujeme zevnitř.


Malý Ronnie Radke

28. září 2013 v 10:31 | Lucka |  Fimo, korálkování a jiné ruční práce
Ahoj :)
V dnešním krátkém článku se chci pochlubit figurkou Ronnieho z FIR, kterou jsem vytvořila včera :) Její výroba mi zabrala asi půl hodiny, potom další půlhodiny přemýšlení, jak sakra udělám tolik tetování a jestli mu udělám vlasy černým lakem na nehty nebo ne :D
No, celou věc jsem nakonec nějak vyřešila a s výsledkem jsem docela spokojená :) Snad se bude líbit...
(fotku najdete pod perexem)

Fantastic Dream

28. září 2013 v 9:00 | Wolfi |  Povídky


Koukám mu neustále do jeho modrých očí - jsou jako oceány, ve kterých se snadno ztratíte. Nikdo ti nepomůže, jsi ztracená nadobro. Nejhorší je když do vás udeří bouře, vlny si s vámi pohrávají a ta bolest jakoby nikdy nepřestala. Takový je pocit, když někoho opravdu milujete. Je to jako zemská přitažlivost, střed všeho se posune, najednou už tě nepoutá země a ty uděláš cokoliv…


» Hry s koňmi 02. «

27. září 2013 v 11:07 | Lucka |  Co mě zaujalo - články, tipy, informace, které neujsou má práce

» Španělský krok
Na ovládání nohou plynule navazuje španělský krok, u kterého použijeme hlas a přidáme další signál, který už kůň zná - a to je pobídka vpřed. Nesmíme po koni ihned chtít zázraky, stačí jeden dva plynulé krůčky a hlavně nesmíme zapomenout na neustálé odměny. Jen díky včasné a intenzivní odměně se kůň bude těšit na náš další úkol a bude se snažit provádět všechny cviky kvalitně. V další fázi španělský krok zdokonalujeme, dbáme na vysoké zdvihání nohou a energickou chůzi vpřed.

Červená knihovna a svět brakové literatury

27. září 2013 v 10:08 | Lucka |  Úvahy a myšlenky
Asi každý, kdo rád čte, nebo alespoň minimálně čte, se už alespoň jednou setkal s tzv. brakovou literaturou. A v případě nás holek taky s červenou knihovnou a masovou výrobou románů o ničem, kde je hrdinka překrásná děva a usilují o ni dva dokonalý muži (ne-li upíři).
Ale o tom, co je brak co nikoliv bychom se asi mohli dohadovat. A jak se vyhnout tomu, že při naší tvorbě sami nevytvoříme nějakou tu "brakovku"?

Strange morning

26. září 2013 v 19:13 | Wolfi |  Povídky


Začíná den, slunce si pomalu začíná rašit cestu mezi oblaky. I když je půlka jara, rána jsou pořád stejně chladná jako zimní sníh. Raději si na sebe hodím teplou bundu a vyrážím ven. Ulice se zdají na pohled prázdné, ale když se podíváš pozorněji, uvidíš tu nějaké auto nebo lidi. Je sice ráno, ale lidi v New Yorku nedbají na čas. I když je noc či den ulice nejsou nikdy dočista prázdné.

» Hry s koňmi 01. «

26. září 2013 v 16:14 | Lucka |  Co mě zaujalo - články, tipy, informace, které neujsou má práce


Jak naučit svého koně něco speciálního a zároveň podpořit vzájemný vztah a vnímat veškeré souvislosti? Nejlépe se kůň projeví při společných hrách, kdy dáváme prostor k dialogu, s přestože koně cvičíme jako kdykoliv jindy. Kůň by měl dostávat prostor k vlastnímu projevu.

Kresby koní :)

26. září 2013 v 9:08 | Wolfi |  Kresby
Ahoj, dneska jsem pro vás nakreslila koníky :)
Jsou normalně dělaní pastelkama, takže to není nějak úžasné, ale neva. A kdyby někdo chtěl klidně pro vás něco nakreslím stačí napsat do komentu ;) No doufám že se vám budou moji koně líbit, zase budu ráda když zanecháte koment. Tím se s vámi loučím a přiji pěknou podívanou.
Vaše Wolfi

Fastfood sem a fastfood tam...

24. září 2013 v 21:19 | Lucka |  K tématu týdne
Tak nějak očekávám, že většina článků na tohle TT bude více méně dost negativních... Pár jsem prolétla očima, ale moc to nedělám, protože se bojím, že někomu nevědomky ukradnu myšlenky a nemám sama ze sebe pak moc dobrý pocit :D
Ehm, ehm, tákže... můj názor na fasfoody? :)

Nadpisky s koňskými krasavci :)

23. září 2013 v 17:47 | Lucka |  Naše tvorba
Ahoj :)
Po nějaké době neaktivity bych opět mohla něco přidat, že?
V poslední době se opět hodně pokouším o něco, čemu při troše dobré vůle můžeme říkat grafika. V tomto článku můžete vidět pár ukázek - nadpisků s plemeny koní :)


Nadpisky s Rarity

22. září 2013 v 13:08 | Wolfi |  Naše tvorba
Ahojky, dneska jsem vám udělala nadpisky s poníkem Rarity. Do budoucna chci ještě udělat nadpisky s mnoha poníky tak doufám že se vám budou líbit a byla bych ráda kdyby jste zanechali nějakej ten komentík abych věděla je si vás to baví nebo mám přestat ;) Možná je si se mi bude chtít ještě přidám nadpisky s Fluttershy. Přeji pěkný den tak ahoj Vaše Wolfi

Nadpisky s Applejack

21. září 2013 v 11:00 | Wolfi |  Naše tvorba
Ahoj, konečně je víkend, takže jsem se dneska rozhodla, že vám přidám pár nadpisků už to tu dlouho nebylo. No nemám co už k tomu dodat takže doufám, že se vám budou líbít a přeji pěkný den. Vaše Wolfi

Anime 2

19. září 2013 v 8:00 | Wolfi |  Kresby
A další Anime... :) Vaše Wolfi

Anime

18. září 2013 v 19:19 | Wolfi |  Kresby
Ahoj konečně vám se zase přidám ty nějaké kresby. Jak víte přišel podzim a s ním i škola. No a tento rok toho máme překvapivě docela hodně a učení je na prvním místě. Takže nemám moc čas na kreslení. No zpátky k mým kresbám dneska jsem vám přidala obrázky postaviček z anime. Doufám že se vám líbí byla bych ráda kdyby jste zanechali nějakej komentík. Vaše Wolfi

Vesnice? Město by nebylo? :)

18. září 2013 v 16:51 | Lucka |  K tématu týdne
Vybaví se mi čerstvý vzduch, nekonečné pole obklopené lesy. Někde v dálce šumí řeka, nebo alespoň potok a auto tu skoro neuvidíte.
Není se čemu divit, že život na vesnici láká tolik lidí. Jen si představte - no, mnozí si to ani nemusí představovat - že znáte každého, kdo bydlí vedle vás. Víte, kde byl na dovolené a že se jejich syn zabil na motorce. Oni zase vědí, že vaši rodiče se rozvádějí a řeknou jim, že kouříte a chodíte tancovat na místní diskotéku, která se té ve městě podobá jedině v tom, že i tady hraje hudba.

The girl with the broken smile | via Tumblr в We Heart It https://weheartit.com/entry/76581186/via/HelenAndreevna

Perfect weapon

18. září 2013 v 15:53 | Lucka |  Povídky

"Ahoj, Devil," usměje se Kiba, když zastavím motorku před jeho domem, vypnu hulákající motor a vydám se po chodníčku ke dveřím. Zvedne ruku, abych si s ním plácla a já nadšeně přitisknu svoji dlaň k jeho.
"Čau Kibo," dodám trochu zbytečně a snažím se bojovat proti úsměvu. Nejde to. V jeho blízkosti si připadám jako slunce - zářím, třpytím se a všechno je plné barev.

Černý les

15. září 2013 v 19:32 | Wolfi |  Povídky

Černý les se zdá tak tichý jako by ukrýval to nejdražší tajemství. Na nebi září úplněk a tak na cestu vykresluje hrůzostrašné obrazce. Všechno kolem se zdá být tak děsivý, ale já se nebojím. Spíš oni by se měli bát mě.
Jsem monstrum určené k zabíjení. Během chvil se můžu proměnit v obrovské zvíře plné ostrých zubů a trnů. Se čtyřmi silnými končetinami a dvěma velkými křídly. Má kůže je pokrytá tvrdými šupinami a mou hlavu zdobí čtyři dlouhé rohy.

Recenze knihy: BZRK

15. září 2013 v 13:37 | Lucka |  Recenze
Anotace: Nano. Svět uvnitř lidského těla, svět v mase, svět mezi nervovými zakončeními. A v něm se odehrává bitva mezi těmi, kdo chtějí ovládnout lidskou mysl, a těmi, kdo jim v tom chtějí zabránit. Mezi nimi jsou i Noah a Sadie, jejichž blízké zničil boj o moc, který vedou bratři Armstrongovi, podivná Dvojčata, která touží ovládnout svět a vytvořit utopickou společnost bez konfliktů a válek, bez hladu a strádání. Jenže jak vést válku v nanosvětě, kde stačí šikovně "předrátovat" pár nervových spojení a z člověka je rázem jen loutka? Strhující thriller, který balancuje na tenké hranici mezi realitou a šílenstvím.

Abeyance

15. září 2013 v 9:00 | Lucka |  Povídky

"Kde do prdele jsi?" zavrčel Jade a jeho potetované paže mě vtáhly do tmy jeho bytu dřív, než jsem si stihnul zout zaflékané tenisky a začít vymýšlet, kde všude jsem se zdržel.
"To jsem ti tak chyběl?" nadzvednul jsem tázavě obočí a začal jsem se soukat z vrstev oblečení. Jade přede mnou stál jen v teplákách, černé prameny vlasů mu spadaly do tváře a po půlce obličeje měl rozmazanou rtěnku. Zachvěl jsem se při pohledu na něj a taky při pouhé myšlence, že by na moji otázku odpověděl opravdové a naprosto neironické ano.