Život

12. srpna 2013 v 13:47 | Lucka |  K tématu týdne
O životě by se dalo napsat spoustu slov, desítky řádků, stovky a tisíce písmenek... problém je v tom, že ať napíšu cokoliv, vždycky to bude zároveň málo a příliš. Vždycky bude něco, co zapomenu říct a taky spousta věcí, které budou naprosto o ničem, jen prázdné bláboly, kterými zaplním tenhle článek.
Co se vlastně dá napsat o životě? O světě kolem nás?



Mohla bych napsat příběh o životě a mohla bych do něj dát všechno, protože cokoliv, co máme, co proživáme a co cítíme, to všechno je život. Mohl by to být dlouhý, složitý, ale taky třeba úplně jednoduchý příběh, který na začátku začíná a na konci prostě jen končí. Mohla by se v něm objevit stovka lidí, stovka vztahů, zápletek a rozuzlení...
Nechci psát nic z toho.

Svůj vlastní život popravdě řečeno příliš nevnímám. Nějak se protloukám stále dopředu, aniž bych myslela na to, že jednoho dne přijde konec. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem měla neuvěřitelný strach. Strach, že se ráno neprobudím, že přijde jen nekonečná tma a já nebudu moct dýchat, budu chtít křičet, ale z mých úst se nevydere ani hlásek, protože budu prostě mrtvá. Ten strach zmizel sám od sebe, zmenšoval se až zmizel, místo něj jsou tu teď jiné strachy, větší, menší, důležité nebo taky vůbec. Ale jednoho dne třeba zmizí všechny, třeba si prostě řeknu - a čeho se to do háje vlastně bojím?
Čím déle žiju, tím méně se bojím, že přijde konec.
Ano, život je krásný. Tak překrásný, až to trhá srdce, plný tajemství, radosti, lásky, ale taky nebezpečí a bolesti. Život není milosrdný a nikdy vás nepustí sednout si v autobusu. Nepomůže staré paní vzít tašky a když už, tak s uteče a nechá ji tam bezmocně stát. Život vás nechá jet na červenou, ale nikdy se neomlouvá, když to nestihnete.
Možná, že smrt je jiná. Je to jistota, konec věčného boje za něco, co pravděpodobně vůbec nezískáme.

Ať už je život jaký chce - je cennější než všechno na světě, ale přesto se dá vykoupit pár zelenejma papírkama - dokud ho máme, musíme ho žít. Každé ráno vstát, jíst, pít a prát se znova a znova. Jít s hlavou vzhůru a pokud možno s úsměvem na rtech. Věřit ve šťastné konce, nechat se potopit až ke dnu a pak tempo po tempu plavat vzhůru k hladině, abychom se mohli nadechnout a znovu začít klesat.
Život nám nikdo nedá, ale každý by rád bral. Život nám nikdy nevyjde vstříc, vždycky to bude jen jeden velký pád na držku, ale stejně stojí za to. Život jsou ty malé momenty - úsměvy, pohledy z očí do očí a divoce bušící srdce. Je to ten pocit, když vás obejme někdo, koho milujete, i ta chvíle svobody, když padáme, ale na chvíli, na ten krátký okamžik se vznášíme ve vzduchu a létáme.

Život je hra - tak ji hrej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama