Wolf´s dream - 6. kapitola

15. srpna 2013 v 14:00 | Lucka |  Wolf´s dream

Bestie. Monstrum. Zlo.
"Neboj se ho," šeptal Nathe a po tváři mu přeběhl téměř hrdý úsměv. Stál dva metry ode mě, ruce zastrčené v kapsách černé mikiny, přes hlavu přehozenou kapuci. Přikývla jsem. Spíš ze zvyku, než že bych to opravdu dokázala. Ale nechtěla jsem se vzdávat. Ještě ne.

"Dobře," pokračoval stejně tiše, "musíš se na něj soustředit. Musíš ho k sobě přivolat. Přijde, uvidíš."
Soustředila jsem se. Na všechno možné - na Natheův hlas, jak se vznáší v mlhavém oparu, na tichý zpěv ptáků, kteří ani v přes všechen sníh neodletěli, na svůj dech a tlukot srdce. Snažila jsem se vzpomenout si, jaké to bylo, když mi praskaly kosti v těle a z úst se mi draly výkřiky plné zlosti.
Ale bylo to příliš dávno a všechny vzpomínky z mé jediné proměny ve vlka splývaly v jednu obrovskou šmouhu. Ať jsem se sebevíc snažila si to vybavit, nedokázala jsem to.
"Napamatuju si to," ušklíbla jsem se na Nathea. Ruce se mi začínaly třást zimou a prsty pomalu červenaly.
V černých očích se mu zalesklo a přestože jsem mu důvěřovala víc, než komukoliv jinému, měla jsem strach. Stále na něm bylo něco nebezpečného a ve chvílích, jako byla tahle, jsem to nedokázala necítit.
Zazubil se. Z hrdla se mi vydral jeden tichý výkřik, když se mi přímo před očima jeho zuby proměnily ve veliké tesáky. Čelist se mu protáhla, hlava porostla hustou hnědou srstí a celé tělo se s praskotem proměnilo v obrovského vlka.
Vzalo mi to dech. Zvíře - ne, monstrum - které stálo jen kousek ode mě, bylo obrovské.
Štíhlé, ale neuvěřitelně svalnaté nohy se mu bořily do rozbředlého sněhu. Hrudník byl široký a srst na zádech měl naježenou, směrem k zádi se jeho trup prudce svažoval dolů k přikrčeným zadním nohám. Dlouhým ohonem mával sem a tam a kolem poletoval sníh.
Přes všechen strach, přes všechnu temnotu, která z tohohle tvora sálala, přes pach krve, který mu čpěl z široké tlamy - byl krásný. Neuvěřitelně, nepopsatelně a nadpozemsky krásný. Nebyla to ta okatá krása, která přichází hned. Schovávala se za ostrými rysy jeho hlavy, ve vzdorovitých očích, černějších než sama noc. Najednou jsem nedokázala mít strach. Na tom výjevu bylo něco tak důvěrně známého a bezpečného, až se mi po hořících tvářích rozlil úsměv.
Nakrčil nos a hrozivě zavrčel. Váhavě udělal krok blíž ke mě a sníh mu křupal pod nohama. Srdce se mi zběsile rozbušilo, strnula jsem na místě neschopná jediného pohybu. Nemělo by smysl utíkat, protože bych mu nikdy neutekla. Byl příliš velký a silný, dohonil by mě ještě dřív, než bych vůbec vyběhla.
Toužila jsem znovu zkrotit strach a paniku, která mnou prorůstala s každým dalším nádechem a postupně naplňovala mé tělo silným třesem. A potom, v jedné jediné vteřině, mi těsně kolem hlavy prosvištěly vlčí tesáky.
Už jsem cítila různé věci - strach, čirou hrůzu i vztek a žal. Ale tohle, tohle ještě nikdy. Přívalové vlna energie roztrhla mé tělo napůl, rozsápala mě na stovky kousků. Ta exploze mi na okamžik vzala sluch i zrak, ale v chladném vzduchu jsem stále cítila vlkův horký dech. Bez jediného zaváhání jsem se rozpřáhla do tmy a rukama trefila do něčeho teplého, ale velmi silného.
V příští chvíli mi do očí pronikly první sluneční paprsky a ukázaly mi svět, jak jsem ho ještě nikdy neviděla. Slunce září. Je tak jasné, jako v poledne, rozpíná paže kolem a hřeje i přes všechen sníh a led. Zvuky jsou hlasitější a jasnější, plné života. A cítím. Každičký strom, každé zvíře, které proběhlo kolem a taky mráz.
Bez většího snažení a přemýšlení - vlk přišel. Možná aby mě bránil, možná aby ničil nebo proto, že už se skrýval příliš dlouho, přesto mě ale nechává rozkoukat se kolem. Svět jeho očima je úplně jiný, než jaký ho znám. Tajemnější, větší a plný barev, které jsem si nedokázala ani představit.
Když se otočím k hnědému vlkovi, místo něj stojí Nathea. Je o tolik menší, než jak ho znám - jediným kousnutím bych mu rozdrtila lebku, on ale nemá strach. Ruce má v bok, usmívá se od ucha k uchu a uznale si mě prohlíží.
"Jsi dokonalý zabiják," poznamená a bez jediného zaváhání dojde až ke mě a rukou prohrábne hrubou černou srst, "máš perfetně stavěné tělo pro běh i pro lov, jsi štíhlejšího rámce, lehce se prosmýkneš mezi stromy. Alespoň nenaděláš paseku."
Měl pravdu, jako vždycky. Jsem dokonalý zabiják, bestie sestrojená ke krveprolití. Poprvé to bylo jednoduché, neovládaly mě zvířecí instinkty ani touha vrhnout se na kohokoliv v okolí a vzít mu život - opravdový vlk se schovával a vyčkával, objevil se jen ve chvílích, kdy jsem se mu zdála rozrušená a příliš slabá, abych ho dokázala pohou vůli zkrotit. Bylo to nepředstavitelně těžké. Zdálo se téměř nemožné nenechat se strhnout jeho nadšením a adrenalinem, který mu pulzoval v žilách, ta čirá radost smíšená s nenávistí a naprostou temnotou.
Ale nikdy jsem to nepřestala zkoušet. Stále jsem vymýšlela drobné kompromisy, malé ústupky a kličky, abych ovládla divokého ducha žijícího někde hluboko ve mě, abych jednoho dne mohla beze strachu vyběhnout ven a nemusela se starat o to, kdy se začne vzpírat a manipulovat se mnou.
Nikdy předtím jsem nic nevyhrála - žádnou soutěž, žádný závod, nikdy jsem nebyla v něčem dobrá. Ale tohle jsem vyhrát chtěla. Tak moc, až se mi to nakonec opravdu povedlo.


Další kapitola vychází v pondělí 19. srpna :)
Budu moc ráda za vaše komentáře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama