No a já a bezdomovci

26. srpna 2013 v 11:21 | Lucka |  K tématu týdne
Abych byla upřímná, tohle téma týdne mě docela překvapilo i když se nedá říct, že zaskočilo. Docela určitě mám k tomu co napsat a říct, i když si zatím nejsem tak úplně jistá, co.

Když se řekne bezdomovec, vždycky si vzpomenu na úžasnou knihu od Delphine de Vigan, kterou jsem četla asi před rokem na dovolené, No a já. Musím uznat, že to není zrovna čtení na pláž u kterého si vaše hlava dobře odpočine, ale tehdy jsem byla naprosto uchvácená.


Obálka titulu No a já
Anotace: Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč "jsou věci tak, jak jsou?" Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou - střechu nad hlavou, jídlo, rodiče - vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.

Možná právě proto, že mám k hlavní hrdince Lou věkově blízko (co se inteligence týká, tak už asi moc ne :D), jsem s ní celou dobu tak jaksi souhlasila a strašně mě bral každý její úspěch i pád na držku. Celou dobu jsem nečekala, že to dobře dopadne a taky že ne. Kniha je taková ledová sprcha, dost depresivní, ale myslím, že je to jedna z těch, z kterých si můžete něco odnést.

Abych přidala něco víc k tématu týdne... S bezdomovci nemám moc vlastních zkušeností - vždycky se tvářím, že je nevidím a snažím se nenápadně přidávát do kroku, dokud jim neuteču. Párkrát jsem samozřejmě někomu dala nějaké drobné a tak, ale moc se mi nelíbí jim dávat peníze, když je téměř jasné, že půjdou a koupí si za to alkohol nebo cigarety. Pořád ve mě hlodá ten nepříjemný pocit, že pokud opravdou chtějí pomoct, jsou tu organizace, které jim pomohou - dají najíst, místo, kde spát, třeba i práci. Na tohle téma jsem si snad nikdy nezjišťovala nějaké podrobnosti, protože se mě to nedotýká, takže zase nechci psát kraviny...

Budu vděčná za komentáře, jaké s bezdomovci máte zkušenosti vy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monie-world monie-world | Web | 26. srpna 2013 v 12:47 | Reagovat

No zkušenosti mám asi takové jako ty- nevšímám si jich, jdu od nich pryč. To že občas něco pořvávají je mi jedno, raději to ignoruju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama