RECENZE: Deník Anne Frankové - city jako důkaz hrozné doby

19. ledna 2013 v 18:00 | Lucka |  Recenze

Deník Anne Frankové
Jsou knihy, které je dobré si přečíst a to nejen proto, že tím zabijete čas a rozšíříte svoji slovní zásobu. Deník Anne Frankové by si měl přečíst každý, aby se přestal litovat, pochopil, že se vlastně nemá tak špatně - vždyť kolem sebe máme lidi stejného věku, jako jsme my a se stejnými problémy. A můžeme vyjít z domu a dýchat čerstvý vzduch, běhat, křičet. To ona nemohla.


Všechno začalo internetovou stránkou Čtení pomáhá(pokud chcete pomoct charitě a rádi čtete, pak neváhejte!), našla jsem spoustu potenciálních knížek odsud, které jsem si chtěla přečíst. Tato kniha patřila mezi ně. Když jsem však přišla do knihovny, byla jsem zklamaná, protože tam byla jen jedna z knih, kterou jsem si vyhlídla. Naštěstí ji zrovna někdo vrátil - knihu starou snad víc než deset let, s ohlými rohy a na několika místech potrhaným papírem.
Mám ráda staré knihy, protože z nich dýchá něco velmi důvěrného - je to jako sedět vedle těch všech lidí, kteří ji četli, stejně jako vy. Takový krásný pocit sounáležitosti a nějakého společného tajemství.


Dlouho jsem přemýšlela, jestli se na tuto knihu vůbec dá psát recenze - psala ji holka stejně stará jako já, nemůžu přece hodnotit, jak píše, vždyť to byl deník… Deník, který možná vůbec neměl mít smysl, který nyní má.
Než jsem knihu přečetla, trvalo mi to déle než obvykle - ne, že by byla nezajímavá, nudná nebo tak , jen jsem na to chvilkama prostě neměla. Když čtete něčí ideály a víte, že mu zbývají poslední dva roky života… Je to těžké.
O čem tedy Annin deník je?
Vše začíná ještě když je Anne a její rodina na svobodě, v Holandsku na začátku druhé světové války. Brzy se však rodina musí ukrýt kvůli svému židovskému původu a dlouhé dva roky žijí dvě rodiny a ještě jeden doktor v utajení ve skladišti firmy Annina otce - Otta Franka.
Přiznám se, že je pro mě nepředstavitelné žít v izolaci od ostatních lidí v naprosté nejistotě, jen čekat, jestli se to "provalí" nebo ne. Celá situace musela být k zbláznění, přesto si Anne po celou tu dobu zachovávala jakousi lidskost.
Deník se stal jejím nejlepším přítelem, posluchačem, který rozumí jejím problémům a který jí vyslechne - měl jen jednu chybu. Neuměl odpovědět, neuměl poradit.


Po celou dobu, co jsem knihu četla, jsem z něj cítila naději. Jakési přesvědčení, že ještě nic nekončí, že jednoho dne se dveře otevřou a válka bude u konce. Možná právě proto mě velmi šokoval zlom, který v posledních Anniných zápisech byl - vzdala to, jakoby tušila, že už není za co bojovat. Přesto její deník - její poslední zápis - končil jako každý jiný. Když jsem knihu nadobro zavřela, chtělo se mi křičet - co bylo dál? Takhle to přece nemohlo skončit…
V březnu roku 1945 Anne umírá brzy po smrti své sestry. Obě zemřeli v koncentračním táboře Bergen-Belsen v Německu. Celou válku přežil jen Otto Frank. A vydal deník své dcery, který mu předala Miep Giesová, která pro rodinu celé dva roky "pracovala".


Annin deník není příliš veselý - ale ano, vlastně jsem se někdy i smála… Je zajímavé, že deník měl být zároveň i svědectvím této kruté doby, ale v knize se nenachází žádné momenty vyloženě… ach, jak to říct? Brutální?
Jediným důkazem jsou city, city čtrnáctileté dívky uvězněné mezi zdmi domu, který ji i ostatní měl zachránit. Zda-li se to alespoň trochu povedlo lze jen těžko říct. Skoro se mi zdálo, že Anne by radši vyběhla ven do ulic a zemřela, než být uvězněná - i když zdraví rozum jí to nedovolil.
Ke konci napíšu snad jen, že knihu doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama