Divadelní hra - Tři v tom

29. ledna 2013 v 19:55 | Lucka |  Recenze

"Rozkošný příběh, na jehož začátku se setkáváme se třemi mladými dámami, které se vinou svých nápadníků dostaly do prekérní situace, prostě "jsou v tom", je plný bláznivých situací, v nichž se trojice milenců pokouší dostat k sobě i přes nevůli rodičů a osudu."



Italská komedie dell'arte patří mezi oblíbené žánry divadla již od 16. století. Jde o žánr založený na improvizaci, nadsázce a různých ztřeštěnostech, plný vtipů a gagů, které mezi sebou rozehrávají ustálené postavy - lakotní starci, vdavekchtivé vdovy, pobláznění sluhové, zamilovaní mladíci, naivní dívenky, či zmatení učenci. V roce 1978 napsal pro Činoherní klub komedii ctící tento žánr uznávaný divadelní teoretik, kritik a historik Jaroslav Vostrý, který měl ovšem z politických důvodů zákaz činnosti. Proto se hra Tři v tom objevila na jevišti připsána autoru Jiřímu Menzlovi, který ji režíroval a v roce 1981 převedl i do filmové podoby. Na jevišti Činoherního klubu šlo o jednu z nejslavnějších inscenací, která byla na repertoáru téměř devět let.


Jak už jsem se zmínila - rozhodla jsem se, že sem tam "ohodnotím" i nějaký film, nebo divadelní hru. Myslím, že začít činohrou Tři v tom, je skvělá příležitost(a asi se u psaní budu dost smát!).


Jedním z mých nejoblíbenějších míst je divadlo - spousta krásně oblečených lidí, příjemná, alkoholem zavánějící(smích...) atmosféra a i když se snažíte chodit v lodičkách, jste tak jaksi uvolnění :)
Prozatím jsem byla jen na pár muzikálech a ty propadáky, na kterých jsem byla se školou snad ani nepočítám... i když třeba divadelní představení gymnázia, které bylo celé v angličtině bylo skvělé. Činohra v Městském divadle v Brně pro mě tedy byla novinkou :)
Trošku mě štvalo, že se tam nebude zpívat... miluju muzikály, písně z nich mi ještě týdny znějí v uších(jedna z Mozarta mi rve srdce do dneška). Proto mi bylo líto, že tentokrát z toho nebudu mít tak "silný emotivní zážitek".
Jak se ovšem ukázalo - chyba lávky! Od začátku po konec jsem seděla a smála jsem se jako šílenec(ve výsledku i věcem, které vlastně vůbec nebyli vtipné). Celé představení byla jedna velká komedie.


Milan Němec a Jakub Uličník - kdykoliv vešli na pódium, celé hlediště se svíjelo smíchy


Celkem ve hře hrálo jen jedenáct herců(což je opravdu malý počet oproti muzikálům, kde hrají desítky herců, které snad ani nevidíme). Na pódiu se objevovali dvě sestry - Lucinda(Hana Holišová) a Ardelie(Hana Kováříková) - dcery Ubalda(Zdeněk Junák) a jejich služka Colombina(Tereza Martinková). Tři dívky spojuje jejich zakázaná láska a to, že jsou "v jiném stavu". Do děje zasahují milenci dívek - Horatio(Jiří Mach/Lukáš Janota), Zanni(Michal Isteník) a Ottavio(Jakub Przebinda/Vojtěch Blahuta) - a zamotávají tak celý děj. Aby toho ovšem nebylo málo, o ruce Lucindy a Ardelie usiluje Pandolfo(Petr Štěpán) a Capitano(Milan Němec) se svým pomocníkem Colem(Jakub Uličník).
V celém příběhu se tedy vyskytuje nesčetné množství komických situací, které navíc postavy náležitě komentují a tak se zaručeně budete smát.


Hana Holišová, Tereza Martinková a Hana Kováříková


Vše začíná tím, že tři dívky řeší, co budou dělat, vzhledem ke svému "vztahu". Se svými milenci vymyslí, že budou dělat, že jsou nemocné. Otec dívek však ihned zavolá doktora a tak tři chlapci nastupují jako lékaři, aby se vyhnuli opravdovému vyšetření. Do toho ovšem přichází Capitano a Colo, kteří by dívky velice rádi také "prohlédli".
Celá situace se znovu opakuje poté, co si dívky vymyslí, že je posedl zlý duch nebo že "ženě rozumí nejlépe zase jen žena".
Celý děj je navíc dost, ehm, tématicky laděn(snad mi rozumíte...). A tak chudák Capitano řeší ranní touhy se svým sluhou Colem, který má spíše střevní problémy, kolem kterých se pak také lehce obtáčí děj("Ty jsi normální prase!", "Proboha, ty ale vážně smrdíš!").
Zajímavým zpestřením bylo také pár přeřeků a jedné z hereček vypadl text. U jiné hry by mi to asi vadilo, ale tentokrát jsem se mohla jen tlemit. Uznejte, že když někdo místo věty: "Dost! Už jsem rozhod!" řekl: "Dost! Už jsem roztok!" - jen těžko byste zachovali vážnou tvář... ostatně, nepovedlo se to ani hercům.
Podobně komické bylo, když Tereze Martinkové vypadl text. Takže přišla na jeviště, kde seděl herec, hrající jejího milence a začala: "Já... Já... já ani nevím, co říct!" Odpověď, která se jí dostala, byla myslím poněkud nepraktická. "Zkus se držet textu," poradil jí Michal Isteník v roli Zanniho. No, za "odměnu" ho rozesmátá Colombina nakopla, když zakopla o svoji sukni - a tak následoval další výbuch smíchu.


Jestli této hře něco scházelo, pak to byla vážnost. Ale té je v životě až až, takže bych to brala spíš jako plus, než jako mínus. Ne v každé hře se musí hrdinové trápit depresemi, láskou nebo jako Jekyll a Hyde měnit svoji podobu z dobra na zlo :)
Potřebovala jsem se zasmát a trochu se uvolnit - což se mi splnilo, uvolnila jsem se natolik, že jsem se málem počůrala...


Zdroj fotek a části textu oficiální stránky Městského divadla Brno :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama