Ještě jsme se tak úplně nevypařili...

2. března 2014 v 10:34 | Lucka |  Novinky
Bylo ticho... já vím. Hodně dlouho bylo jenom ticho.
Ale s blogem jsem nikdy neměla v plánu skončit a jo - trochu mě hryzalo svědomí, takže snad oznamuju come back. Snad.

Asi je zbytečnost tady vypisovat, že nemám čas, že mám rozděláno spoustu vedlejších věcí a další zbytečnosti, takže na to kašlu - v tomhle článku bych ráda ukázala, co jsem ty dva měsíce, co jsem na to tady drze kašlala dělala, popřípadě vymyslela něco nového, co by se dalo udělat tady :)
 

"I'm not okay (I promise)"

28. ledna 2014 v 19:53 | Wolfi |  Fan Fiction
Je ráno, slunce jasně blýská a nese na trávu své zlatavé paprsky. Je chladno a od úst mi proudí obláčky páry. Na sobě se mi lepí maskáčové kalhoty, černozelená mikina a přes rameno mi visí černá pistole. Sice je jenom s plastu a nabitá bílými kuličky, ale i tak je s ní zábava. Jsem rád, že si s kluky zase po dlouhé době zastřílíme, už mě to chybělo. Připadám si jako bych se vrátil do teenagerského věku.

 


I Fell For My Bully - 7.kapitola

19. ledna 2014 v 11:53 | Wolfi |  I Fell For My Bully
Pohled Anabell
Když Jess odešla, znovu jsem se posadila. Kluci seděli na gauči a já jsem seděla naproti nim. Cítíia jsem se nějak moc sebevědomě, protože se na mě dívali. Nevěděla jsem co mám mluvit. Jako by mě z hlavy vymizeli všechna slova. Jen se podívám na své ruce. Zhluboka se nadechnu a začnu mluvit.

Better than world

4. ledna 2014 v 13:57 | Wolfi |  Fan Fiction
Otevřu dveře a pohltí mě známa, sladká vůně čerstvých pizz. Sice je to malinký obchod uprostřed obrovského Londýna, ale za to tady dělají nejlepší pizzy na světě. Miluji to tady chodím tu snad každý týden. Sednu si na známou židli u okna a vybalím si učebnice na stůl. Po chvilce uslyším kroky a pak obličej usmívající se Kate.
"Ahoj Brynn, tak co si dáš?"
"Ahoj, jako obvykle, ale tentokrát k tomu obří hrnek kafe. Dneska toho mám fůru na učení.
"Dobře za chvíli to bude." Usměje a odejde za roh místnosti. Po chvilce uslyším hučení strojů na pizzu. Mrknu na okno a spatřím, že venku začalo pěkně chumelit. Obří sněhové vločky se dokonce lepí na sklo okna. Z toho mě zamrazí v zádech, venku bude určitě pěkná zima.

Anna krví oděná

3. ledna 2014 v 23:28 | Lucka |  Recenze
Anna krví oděnáAnotace: Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.




I Fell For My Bully - 6.kapitola

2. ledna 2014 v 14:16 | Wolfi |  I Fell For My Bully
Pohled Zayna
Všichni jsme seděli v obývacím pokoji a navazovali konverzaci.
"Takže, jaká je vaše oblíbená barva?" Zeptal se Liam.
"Zelená!" Vykřikla Jessica.
"Modrá, ha!" Řekla Anabell s jemným smíchem.
"Cool." Řekl pobaveně Liam. Po chvilce začal můj telefon hlasitě zvonit, podívám se na ID volajícího. Je to moje máma.
"Sorry kluci, musím to vzít, moje máma, za chvíli jsem zpátky." Stačil jsem ještě říct než jsem odešel.
Pohled Anabell

Být inspirací

31. prosince 2013 v 17:24 | Lucka |  Náš svět
Nevím, kdy jindy to napsat, aby to vypadalo tak důležitě, jak důležitý to pro mě je... Takže to napíšu tady a takhle, tak, jak to asi cítím. Nebo jak se mi to zdá správný. Plus téma týdne je inspirace, což se mi celkem hodí pod ruku.
Před rokem jsem založila tenhle blog... více méně to bylo proto, že jsem potřebovala změnu a tak trochu asi i dospět. Nevím, do jaké míry se mi to daří nebo nedaří, dospívám pořád... výhodou je, že tenhle blog jde docela dobrovolně se mnou. Kdykoliv mi rupne v bedně a jdu si pročíst, co jsem psala dřív, vím, že jsem to pořád já a neměním se zas tak moc. Momentálně stále přehodnocuju svoje cíle, záměry, mění se moje iluze o světě i představa o tom, kým chci jednou být. Možná, že za půl roku už si nebudu tak jistá tím, že chci tetování a pro možnost jít na koncert mojí oblíbené kapely bych byla schopná utéct z domu.
Nejsem si jistá, jestli jsem tím, kým chci být a jestli někým takovým někdy budu. Ráda bych inspirovala. Docela ráda bych jednou někomu pomohla otevřít oči, ale asi je mám sama zavřený. Když čtu, co jsem psala, vím, že jsem asi musela být slepá. Asi jsem slepá i teď.
Vím, že jednou se to spraví. Mám spoustu času to všechno urovnat.

Momentálně si nedělám iluze o tom, že novej rok něco změní. Můj život se radokálně mění den co den a odvíjí se to od maličkostí. Jsem schopná šílet kvůli něčemu, co je dávno pryč, když vím, že je šance, že to bude alespoň na chvíli, na malinkou chviličku zpátky. Jsem schopná být nešťastná, když něco nepodstatnýho nevyjde.
Aktuálně jsem u Wolfi a hodláme strávit Silvestra společně. Je to celkem inspirující - však víte, střílíte po lidech v GTAčku, nadáváte, procházíte blogy a tak podobně. Píšu si s mým kudrnatým magorem o úchylárnách a strašně se směju. Něco je tak, jak bych to chtěla nechat, zachovat, uchránit. U spousty věcí a lidí jsem to asi nikdy nedokázala a už ani nedokážu...

I když je to blbý klišé, přeju vám do novýho roku spoustu té inspirace. Spousta lidí ji bere jako něco, co si můžou někde vzít, což mi přijde dost zcestný. Prostě je ve vás, záleží, jak si ji pěstujete, jak moc doširoka umíte, nebo neumíte otevřít oči.

To je asi na delší dobu ode mě zase všechno. Omlouvám se všem, co sem chodí, ale nemám poslední dobou moc času ani síly něco psát, skoro vůbec nečtu, takže recenze... nom, uvidíme. Plánuju Annu krví oděnou a už před delší dobou jsem četla Den co den, což na mě asi dost zanechalo nějaký otisky... tak uvidíme.

I Fell For My Bully - 5.kapitola

31. prosince 2013 v 16:14 | Wolfi |  I Fell For My Bully

Pohled Anabell

Krátce poté, co mi Louis dal adresu do jejich bytu, jsme se s Jess konečně vydali na cestu.
"Jedeme do jejich domu!" Jess vykřikla.
"Ano, jedeme. Jenom mi slib, že nebudeš dělat potíže."
"Slibuji, že nic neudělám."

Pohled Zayna

Konečně jsme se dostali do bytu a co nejrychleji jsem běžel do svého pokoje a ujistili se, že tam nemám bordel. Zamířím do koupelny a učešu si své pačesy a ještě jednou si vyčistím zuby. Svěží dech je důležitý takže se musím ujistit, že ho mám! Běžel jsem zpátky ke kluků. Kouknu na ně, všichni jsou rozvalený na pohovce a dívají se na televizi.
"Jsi v pořádku kamaráde? Vypadáš docela nadšeně, ale i zároveň nervózně." Zeptal se Liam.

We Created A Monster

29. prosince 2013 v 0:11 | Lucka |  We Created A Monster

Zpívám o tom, že mám neprůstřelný srdce. O Jenny s úsměvem z dutýho ostří a o gravitaci. Zpívám o tom, že mi svět nerozumí. Křičím, že mám strašně lehký nohy a taky hlavu, co váží snad tunu. Zpívám o tmě za zavřenými dveřmi a o tom, jakou ta tma má barvu. Zpívám, že se o nic nestarám a že mě nic nezajímá.
Padám a potom se zalykám. Šeptám. Že se z toho neposeru. Že chci, aby to bylo v pohodě. Někdo mě tahá na nohy a tak se prohýbám v zádech, protože jsem bezmocná a ještě nechci nahoru. Směju se, když mě ty dvě paže zvedají k obloze z papírových plakátů. Vzpírám se a zůstávám na zemi, kolem tančí tisíc nohou a někdo mi šlape na gumovou podrážku plátěnek.
"Jsi opilá?" ptá se. Je to pořád ještě on. Vypadá zmateně...
"Ne. Měla jsem jedno pivo," snažím se přehlušit zvuky okolo. Všechno funguje přes matný sklo a nevidím mu do tváře. Zatínám ruce v pěst a on uvolňuje svaly v obličeji. Chová se ke mně hezky a z toho jsem zmatená zase já.

Kam dál